Dnes jsem šel se psem přes louky u Protivína. Všude spousty vatovců, nebo co to bylo. Takové to velké střední, malé bílé. Vypadá to jak pumlíč všech velikostí. Došel jsem pro auto a přivezl jsem plný kufr. Vybíral jsem jen ty větší. Budeme je snad zpracovávat do půlnoci. Ale na ty řízky se celé naše příbuzenstvo těší. Je to delikatesa. Takže vážení přítelé, houbaři, nemusíte chodit jen do lesa. Podívejte se i do okolí na louky a pastviny. I vám přeju velký houbařský zážitek. Jenom kdyby s tím nebylo tolik práce.

Houby rostou všude jako zběsilí. Naučte se perfektně znát růžovky, masáky. Je z nich nejlepší omáčka. Ten váš vás pak určitě pochválí. Kdo je ještě neznáte?

Říkají o mě, že jsem blázen. Určitě bude dobře, když mě budete následovat. Když jdu do lesa, nejen na houby, tak mám starej batůžek a do něj dávám všechny nepravosti, které v lese najdu. Zejména petlahve, papíry od svačin, lahve od piva, zaty mám alespoň nějakou tu korunku na přilepšení. Zrovna nedávno jsem v jedné vesnici házel ten bordel někomu do popelnice. Netrvalo dlouho a už mě měli policajti. Někdo je na mě zavolal, že jim házím bordel do popelnice. Dokonce přišel i starosta. Všechno jsme si vysvětlili a pro mě to dopadlo dobře. Měl jsem to ale jen tak tak. Prý sem mohl dostat i několikatisícovou pokutu. Pro dobrotu na žebrotu, ale uklízet budu i dál. Nebudu to však házet do popelnic, ale nenápadně do parku na náměstí.... Ať se lidi chytnou za nos. Ahoj a všechno co přinesete do přírody si také odneste!

Tak to jste můj. Já, když jdu "ven", beru s sebou igelitku, kam dávám ty hnusný nálezy - petlahve, krabičky od cigaret, krabice od vína, plechovky, obaly od sušenky apod. Asi by bylo dobře, kdyby byly ty pet lahve zálohované, to by bylo během několika dnů uklizeno, co?

Věříte, že houby jsou léčivé. Že mohou léčit a vyléčit například rakovinu. Teď jsem si o tom přečetl článek na burle.blog.cz. Je to tam moc zajímavé. Moc by mě zajímal váš názor. Jinak houby, zejména hřiby, stále rostou ve velkém. Už se ale nacházejí jenom malí jedinci.

Představte si, že dnes jsem ještě u Dobříše našel hřiby dubové. Byly nádherní a zdraví. Je to normální? Já jsem myslel, že tito rostou jenom na jaře.

Prosba. již řadu let se snažím zjistit, kolik asi stročků trubkovitých roste v lesích Ćeské republiky. Kdo o nich něc víte, máte nějaké povědomí, prosím informujte mě na burle@seznam.cz nebo na burle.blog.cz. Předem Vám všem děkuji. Dnes jsem měl na ně štěstí. Jsou to ještě prťatci, ale za několik dnů kdo ví....

Stroček trubkovitý a pak je ještě stročkatec kyjovitý, ale to je jiná kapitola, záhada. Takže někdy příště. Ttrubkovitý ještě v plovině minulého století rostl v českých zemích jako blázen. Bylo ho všude plno. Dnes už nic moc. Důvodem jeho "zániku" bylo pravděpodobně zhoršující se ovzduší, kyselé deště.

Stroček trubkovitý býval  houbou známou a převelice sbíranou. Nikdo si neuměl v dávných dobách  představit - a mnohdy to platí ještě dnes - že by mohl být například vánoční kuba bez této houby. Je černá, šedočerná, jako uhel a to mnohé lidi odrazuje. Takže ještě jednou. Pojďme zhjistit tak jako v minulých letech - kolik jí asi v našich hvozdech je. Děkuji.

Každoroční velkolepá houbařská výstava se uskuteční v Praze koncem srpna.  Tak jako vždy jí připravuje velení České mykologické společnosti /ČMS/ za přispění stovek houbařů, mykologů,  z celé republiky. I vy můžete přispět zajímavou houbou. Stačí přijet a plodnice odevzdat pořadatelům.

Málokdo si uvědomuje, že představitelé společnosti dělají užitečnou mykologickou práci pouze za poděkování . O to víc jim patří dík nás všech. Děkujeme!!! Nebýt jich, těch několika  jednotlivců, tak by houbařské povědomí, osvětová práce v naší vlasti, již dávno zkrachovala. mělo by to nedozírné následky....

Dnes jsme procházeli louky nad Berounem a docela jsme uspěli. Pět vatovců, ale pouze dva ve velkikosti fotbalového míče byly k snědku. Byla tam na okrajích lesíčků spousta bedel. Převažovaly ty ještě uzavřené. Ty jsou pak jako řízky nejchutnější. V této souvislosti děkuji burlemu blogu, kde jsem se dozvěděla, že vždycky musím prorazit tu blánu pod hlavičkou a podívat se, jestli tam není nějaký ten plž. To víte, že tam byl, a to pořádný kusanec. Neumím si představit, kdyby někdo z rodiny do něho při obědě kousl. To by byl šrumec. To se již několikrát prý stalo. Lidi uviděli v omáčce, v polévce, červy a do konce života se nemohli na houbu podívat. Takže si dámy dávejte pozor. Zuzana z Berouna.

Nyní, jak jsem vám slíbil, jsem dopsal povídání o muchomůrce růžovce, tedy masáku. Bohužel to nemohu uveřejnit zde na Výletníku, neboť sem nejdou vložit fotografie. Takže se podívejte na burle.blog.cz. Rovněž je tam již povídání io naší největší houbě....

Většina houbařů je taková nějako divná. Sbírají a honí se po lesích pouze za hřiby a ty nejkvalitnější, nejkvalitnější  a nejzdravější plodnice, přezírají. Mezi ně patří bezesporu pýchavka obecná. Rozsáhlý článek na burle.blog.cz.

Když jsem byl úplně malý kluk, tak jsem chodil s mamkou po lese a učil se znát nejen houby. Do dneška si vzpomínám na její vyprávění o pýchavce obecné. Jednoznačně jí řadila mezi nejvýznamnější plodnice pro přípravu v kuchyni. Když byl její čas, tak jí všude ve hvozdu bylo plno. Tato důležitá houba měla ještě jednou obrovskou výhodu. Ani tenkrát, v polovině minulého století, tak jako i dnes, jí téměř nikdo nesbíral. Je to škoda pro každého z nás, a jak by řekl pan ing. M. Smotlacha, i pro národní hospodářství.

Jsem si myslel, že po stránce výzbroje a výstroje, vím o houbaření všechno. Ó, jak jsem se zmýlil. Mýlit se je ale lidské, že ano?

Koukal jsem na tyhle dva, kteří jsou mezi brdskými houbaři považováni za jedničky. Všichni vycházejí z hvozdu s prázdnem a oni mají vždy téměř, nebo úplně, plný košík. Neznají jenom dobře své plácky, ale jejich zásadou je, že houby rostou vždy, v každé době, v každém čase i nečase. Nechodí do lesů jen za krmí, ale umí si přífodu dobře a s láskou vychutnat. A tak to má být.

Úplně mě uzemnili tím košíkem ze supermarketu. Uvědomil jsem si, že je to pravděpodobně ten nejlepší obal na houbaření. Je lehký a vzdušný ze všech světových stran. Nemá chybu. Zatím jsem preferoval nošení koše ve starém spolehlivém batohu. Člověk má volné ruce, které nebolí a do batůžku ještě vloží potřebné věci - jídlo, foťák a především dostatek vody. Hned na druhý den jsem si ty košíky pořídil hned dva a ihned je vyzkoušel. Jsou dokonalé. A na to jsem přišel téměř po sedmdesáti letech. Jó, člověk se stále učí, učí a učí. Tavarišč Lenin měl pravdu... Učit se, učit se, učit se!!!

/...protože sem nejdou vkládat fotografie, tak snímky k tomuto textu najdete na burle.blog.cz/