Re: Houbařská žeň
To se nemělo stát. Celý článek u mne na blogu.
Každý máme nějakého toho koníčka. U nás je to příroda. Vrátili jsme se z třídenního fantastického putování po vojenských Brdech. Sluníčko svítilo, jako by to mělo být naposled, ale přitom foukal studený vítr. Hlavně tam nahoře v kopcích a na jižních úbočích. Radost nás přešla po návratů z kopců, když poblíž našeho trempského, houbařského sídla, hospůdka hezky česká malovaná, narazil v nepředepsané rychlosti mladý chlapec, v zatáčce, do sloupu veřejného osvětlení. Úplně zbytečně zmařený mladý lidský život. Rodičům, kamarádům, připravil smutné dny. Kde se stala chyba? Otázkou je, jest-li ten kandelábr neměl být umístěn někde jinde. Faktem je, že toto nebyl první motocykl, první auto, první cyklista, který se o něj zarazil. Na naše doporučení se vše již řeší, aby se něco takového již nemohlo nikdy stát. Škoda, že ten hoch neměl za koníčka také jen přírodu.
Poenta, kterou jsme se dozvěděli právě v tuto hodinu. (Středa 26. října.)
Mladého chlapce přesvědčili kamarádi, aby jim půjčil dodávku. Byli to dobří přátelé, tak proč by jim nevyhověl. Za několik hodin se ozvala rána a kámoši s autem, v sepentýnách, se zle nabourali. Zavolali svého mladého přítele, aby rychle přijel, že jsou vožralí, jak carští důstojníci a že on musí říci policistům, že jako jediný střízlivý dodávku řídil. Ten skočil na motorku a uháněl jim možná na pomoc, možná jenom zkontrolovat své auto. To už se nikdy nedozvíme. Pro dobrotu na žebrotu....
