...a jak jsem ten předchozí článek dopsal, tak ruka šmátralka zajela pod břicho. A já se nestačil divit. Po dnešní botanickomykologické procházce lesem jsem chytil dalšího klíšťáka. Budu se muset podívat, kam jsem uložil ten psí sprej. Ovčačku jsme po patnácti letech pochovali a určitě nějaké to stříkání nám ještě zbylo...

Na houby, ale i za rostlinami, chodíme do lesů kolem Prahy každý všední  den. I ty se můžeš přidat. Je to taková procházka starších lidí - mladé a ještě mladší nevyháníme - kteří si zahoubaří, poznají zejména chráněné rostliny, pokecají a ještě udělají něco pro své zdraví. Cvičíme za pomoci stromů, větví, na které se přitahujeme, kládu využijeme jako kladiny, škarpu jako vodního příkopu. Ranní poklusávání vlhkým lesem je pro zdraví naprosto to pravé, ořechové.

Odcházíme v 06,00 hodin a návrat, jak kdo chce, jak kdo má volný čas. Věřte, že to nemá chybu. A ty dišputace o politice, důchodech, zdravotnictví, ženských, přírodě apod. jsou mnohdy převelice bouřlivé. I na nože už došlo. A hospůdka na závěr je nedaleko. O sobotách a nedělích pak vyrážíme do blízké i předaleké přírody. Více na burle.blog.cz.

V předchozím příspěvku jsem se zmínil o klíšťatech. I já jsem si ho předevčírem z lesa přinesl a při vyndavání  přetrhl. Následovala operace za pomoci injekční jehly. Povedlo se. Na burle.blog.cz je o tomto problému docela zajímavý a poučný článek.

Hodně se v této souvislosti hovoří i o našich psích miláčcích. Specializované prodejny nabízejí ne zrovna laciné různé přípravky. Já mám následující zkušenost.

Vždy jak ovčačka přinesla první kliště, tak jsem jí postříkal českým výrobkem - biolit pro zvířata a rozetřel. A málokdy až do zimy se stalo, že se na ní objevilo další. Fungovalo to naprosto výjimečně. Proč jezdit do světa, když to umíme vyrobit na jedničku a levně. Neměl bych to říkat, ale stejným sprejem jsem si postříkal oblečení i já. A rovněž bez problému.

Když se řeknou houby hřibovité, tak všem se vybaví plné léto. To je ale zásadní omyl. Podle houbařů, znalců, doslova za několik dnů začnou růst hřiby dubové. Málokdo ví, že se jedná o jarní houbu. Někdy začíná se objevovat již koncem května, ale zejména pak v červnu. Houba to výtečná, ale mnohé roky také hodně červavá. Už sám její název napovídá, kde jí hledat.

To jsem si také jednou na dubáky vyrazil. Ten rok bylo všude plno klíšťat, tak jsem si, se svou německou ovčačkou řekl, že budeme chodit jenom po lesních cestičkách, stezkách, a pokukovat, jestli už začala jejich sezóna. Co vám mám povídat. Nikde nic, ani jedna plodnice.

Vraceli jsme se k domovu, když z okraje lesa vycházel soused s manželkou. Každý z nich měl v ruce dva koše, bramboráky, které až po okraj plné hřibů dubáků. A vo tom to je. To je ta houbařiná, která nám přináší neustále hodně překvapení.

V souvislosti s čirůvkou májovkou jsem obdržel od mnohých z vás řadu dotazů na závojenky, zejména na tu, která se jmenuje podtrnka. Na základě vaších připomínek jsem začal psát o této houbě na burle.blog.cz podrobný článek. Divné, zajímavé, je, že na bratrském Slovensku se jí říká hodvábnica jarná. U nás závojenka jarní je smrtelně jedovatá. Ta ale neroste v květnu. 

Závojenka podtrnka je jedlá. Roste ve stejném čase jako čirůvka májovka. To znamená, že právě v této době - květen. Je potřeba se jí naučit dobře znát. Jsou případy, že lidé si mysleli, že sbírají májovky, ale sbírali podtrnky. Uběhlo mnoho času, než zjistili svůj omyl. ZÁSADOU JE, SBÍRAT PODTRNKY POUZE DO KVĚTNA. PAK UŽ TO JE PRO NEZNALCE VELIKÉ RIZIKO!!!

POZOR, v rubrice rozhledny chybí nově otevřená zeměměřičská věž na Vysokém Kamýku nad Protivínem. Protivínské hory jsou fantastickým místem pro houbaře.

Čirůvka májovka, vynikající houba do kuchyně, roste, jako kdyby nám všem chtěla přirpavit vynikající  gurmánské hody. V mnoha místech republiky je hojná. Bohužel, mnohde hodně červivá. To ale nevadí, neboť houboví červíci jsou vynikající a zdravá bílkovina. V této souvislosti mnozí položili otázku, zda je vhodná na sušení. Odpověď - ANO!  Je dobré jí uchovat tímto nejlepším uchovávacím  způsobem na zimní období, nebo dokonce na horší časy, kdy houby moc nerostou.

V žádném případě nesušíme na novinovém papíře. To je jenom pro zoufalce, kteří se nemají rádi a nemilují ani své blízké, příbuzné, kamarády. Nejlepší a nejvhodnější je pečící papír. Noviny bývaly "lepší", neboť tento papír dobře vysával přebytečnou vodu. Ale té chemie v něm, že?

Kutilové si udělájí rámy a do nich pletivo. Jenom dobře uvažte, jaké je vhodné... Nejlepší na sušení hub je stejně auto. O tom zase příště.

Oprava: v časopise Sféra to popletli a místo čirůvky májové uveřejnili článek o hadovce smrduté. Je to napsané spíše pro znalé a například se tam dozvíte, jestli tato, na kilometry páchnoucí houba, je jedlá. Prozradím, že ano a přitom bohužel ne. Kde je pravda se dočtete ve Sféře nebo na burle.blog.cz.

Pro znalce dodávám, že v časopise Vesmír, v čísle 3 (březen), vyšel článek o korálovcích jedlovích a v čísle 5 povídání o šindelovníku severském. V těchto dnech v časopise Sféra se píše o čirůvce májové... Další články o houbách budou v těcto tiskovinách pokračovat i nadále. Důvod je jednoznačný. Stále více lidí se o houby začíná hlouběji zajímat.

Smržům a kačenkám končí sezóna. Na začátku byl mezi houbaři převeliký strach, jestli letos vůbec, pro sucho, bude nějaká slušná úroda. Dá se konstatovat, že borci, kteří jsou na tyto houby specialisté, nebyli škodní. Mnozí - a nebylo jich zrovna málo - mohou být převelice spokojeni. I mé maličkosti se vydařilo a to pouze zásluhou pozvání na Šumavu od přítele Vladimíra.

Připravte se na ně, na základě informací, na příští rok. Věřte, že rostou téměř po celé republice. Jenom je nutné vědět, v jakém prostředí. Potom chodit, chodit a zase chodit. Jakmile jednou jejich místo výskytu najdete, tak máte na roky vystaráno. A napište nám, jak se vám letos je podařilo nacházet...

Právě píši pro jeden časopis článek o žampiónech. Něco málo jsem teď napsal na burle.blog.cz. Víte například, jaký je rozdíl mezi žampiónem a pečárkou. Je to to samé nebo není?

Potřeboval jsem napsat, jak je to s odstraňováním pokožky, kůžičky z hlavičky žampiónů. Je to potřeba nebo není. Zatím jsem na tuto záležitost nenašel odpověď. Já v kuchyni s tím samozřejmě problém nemám. Z houby vždy použiji vše a to mnohdy i s mnoha červíky. Vžyť se jedná o vynikající bílkovinu.

Žampióny kupujeme v obchodech v bílém provedení. Málokdo ale ví, že kvalitnější jsou ty krémové až hnědé. Déle vydrží a mají silnější chuť, vůni. Jednoznačně jsou lepší, kvalitnější a také dražší. Proč v obchodech nejsou, tak to tedy nevím.

Ještě nedávno bylo největším pěstitelem žampiónů Nizozemsko. Nyní se do popředí dostává Polsko. Jak je to u nás, tak to zase nevím.

Plodnice není třeba před kuchyňským zpracováním moc čistit. Určitě jim to neprospívá. Jenom je zlehka očistíme, otřeme, v nejhorším případě, když je na nich zemina, je opláchneme pod tekoucí vodou a ihned důkladně osušíme.

...další povídání na burle.blog.cz! Své názory můžete samozřejmě vyjádřit zde na Výletníku. Podělte se o své zkušenosti se zdejší komunitou.

Hodně lidí si přeje, abych jim ukázal barevné hřiby. Například satany, nachové, medotrpké apod. Letos na ně uspořádáme řadu houbovýletu a to zejména kvůli fotografování. Jíst je nebudeme, protože tyto houby jsou ohroženě a mnohé i chráněné státem. Tak se těšte...

Čirůvky májovky jsou již tady. Zatím několik plodnic, ale ono se to brzy rozjede na plno. Kdo jste z nich neochutnal smaženici, doporučuji co nejméně vajec, smetanovou omáčku s hovězím masíčkem a domácím, poctivým knedlíkem, tak vůbec nevíte, proč žijete. Více, a to hodně, o májovce na burle.blog.cz.

Už vám také na zahrádce vyrazil libeček lékařský? Tuhle rostlinu miluji. V kuchyni je nezastupitelná. Dokonce některé houby se bez něj nemohou obejít. Na mysli mám opeňku měnlivou. Houba je to pro kuchyň naprosto vynikající, zejména jako omáčka pod hovězí masíčko. Delikates. Seznamte se s ní na burle.blog.cz a nezapomeňte prostudovat i čepičatku jehličnanovou. Ta je opeňce přehodně podobná, ale oproti ní je prudce jedovatá. Takže opeňku měnlivou bude sbírat jenom ten, kdo tyto houby bude umět rozlišit. Každou plodnici, než jí vložíme do košíku, musíme zkontrolovat podle daných znaků.

Bylo prokázáno, ale já jsem ještě to štěstí neměl, tedy bohudík, že obě houby rostly společně na stejném pařezu. Takže POZOR!!!